Trocha historie

Mělník město vinic, zahrad, trhů a vzorného hospodářství

Na pravé břehu Labe, přímo proti toku Vltavy, opřeno o pláň a svahy opukové výšiny (220.3 m) a vzdáleno od Prahy 32 km na sever, leží starobylé, kdysi královské věnné město Mělník. Složeno dlouho jen z vnitřního města, dvojího předměstí, pěti podměstí (Rybáře, Okrouhlík, Záduší, Podolí, Blata) a dvou osad (Chloumek a Malý Borek), sloučilo se r. 1923 s přilehlými obcemi Pšovskou, Mlazicemi a Rousovicemi v Mělník Veliký, mající dnes na 2200 domů a na 12.000 obyvatelů.

Výhodná, zdravá a půvabná poloha kraje, jemuž náš Mělník vévodí, lákala k sobě obyvatelstvo – podle svědectví archeologických nálezů – už v době předhistorické. Do dějin vstupuje Mělník jakožto hrad někdejšího Pšovska, jehož posledním „knížetem“ se jmenuje Slavibor, otec sv. Lidmily. Pšovský původ této světice snad způsobil, že právě sem kladly potom české kněžny a královny s oblibou své sídlo vdovské; manželka Boleslava II. Emma měla tu patrně i mincovnu, jak dokazuje nápis „Civitas Melnic“ na jejích denárech. Hradní kostel se rozvil v chrám kolegiální, ale v bouřích husitských tato kapitola zase nenávratně zanikla.

Za Přemysla II., ne-li dříve, mění se Mělník v kamenný hrad a hrazené město. Správu královského hradu a jeho statku vedl s pomocí četných manů purkrabí stavu vladyckého. Tradiční zvyklosti, zapisovati toto zboží českým královnám k jejich věnu, dal trvalý výraz Karel IV., vyhlásiv Mělník za královské město věnné. Týž panovník potvrdil Mělnickým i staré právo vésti vlastní desky krajské, a dav okolo města vysázeti révu vinnou z Burgund přivezenou, stal se zakladatelem proslulého pak vinařství mělnického. Za válek husitských i po nich stál Mělník věrně k straně podobojí, takže tu konány i památné sjezdy její (1438, 1439, 1442).

Po smrti Johanky z Rožmitálu, vdovy po Jiříku Poděbradském, jež tu skutečně sídlila i byla pochována (1475), bylo mělnické panství zámecké vyplaceno komorou královskou, ale dáváno znovu a zas do zástavy, až je r. 1687 koupil Heřman Jakub Černín z Chudenic k dědictví svému zpupnému; odtud přešlo zboží sňatkem (1753) ve vlastnictví knížecího rodu Lobkowiczů.

Město Mělník bylo se zatím vymanilo z područí zámku a jeho purkrabí. Vzpamatovalo se šťastně i z následků r. 1547, ale pohnutá doba 30-leté války vsáhla zas neblaze v jeho osudy – město chudlo a hynulo rok od roku. Konfiskací statků, stálým ubytováním vojska, vpádem saským (1631-2) i opětovnými invasemi švédskými (1639-40, 1643, 1645-6) trpělo neméně než ranou morovou (1679-80) a častými požáry (1646, 1652, 1681, 1765). Ani hrůz vojny sedmileté a svízelů válek napoleonských nezůstalo ušetřeno.

Nový rozvoj města, národně probuzeného hlavně obětivou prací ušlechtilé dvojice vlastenecké, děkana Ant. V. Hnojáka a učitele Jos. Věnc. Vlasáka, lze datovati teprve asi od roku 1850 kdy se stal Mělník sídlem státních úřadů.

K jeho obchodnímu a hospodářskému rozmachu přispělo – vedle tradičních trhů týdenních a výročních – časné založení peněžních ústavů (nejstarší Občanská záložna z r. 1862, největší Městská spořitelna z r. 1863. Okresní hospodářská záložna a filiálka Živnobanky), zřízení nádraží sev.-záp. dráhy s rozsáhlými skladišti na Blatech (1874), postavení dvoudílného železného mostu přes Labe (1888), aktivování místní dráhy mělnicko-mšenské (1897), vybudování labského překladiště a otevření laterálního kanálu vltavského (1905); veliké naděje se právem upínají i k velikému obchodnímu přístavu pod Mělníkem nedávno dostavěnému.

Pěkný rozkvět mohly vykázati též mělnické živnosti a průmysl, zvláště cukrovarský (surovárna a rafinerie na Mělníce), mlynářský (řada mlýnů na potoku Pšovce), pivovarský (pivovar na Podolí a Pšovce), košíkářský a stavební (cihelny, pila atd.). Vlastní slávu města však založilo a podnes udržuje naše kvalitní hospodářství vinné (zámecké, Uhrovo), jím proslul Mělník nad jiná města česká. Mírné klima umožňuje však i pěstování zeleniny, ranného ovoce i chmele v blízkém i vzdálenějším okolí.

Také na poli školství, osvěty a humanity může se Mělník pochlubiti krásným pokrokem: vedle paterých škol obecných má školu pomocnou a dvojí školu měšťanskou, vedle pokračovacích škol živnostenských státní mistrovskou školu košíkářskou, státní vyšší školu ovocnicko-vinařskou a zahradnickou a státní čsl. reálné gymnásium (založené r. 1910 z prostředků komunálních). Osvětovou práci škol doplňuje i podpírá veř. knihovna městská, krajinské museum a četné spolky kulturní. Vedle okresní veřejné nemocnice působí blahodárně i soukromý špitál Milosrdných sester na Podolí, Dětský domov (sirotčinec) a několik institucí sociálních.

Z historických a uměleckých památek města Mělníka zasluhují pozornosti zvláště: zbytky dávného opevnění (Pražská brána z doby okolo r. 1500, t. zv. vodní věž, původně hláska nad úžlabinou podolskou, bašta za domem čp. 4 a trosky příční zdi se střílnami za starou školou), starožitná radnice (ze XIV. stol.) na náměstí se vzácnými památkami knižními i uměleckými a bohatým měst. archivem (vedle vchodu po pravé straně je zazděn železný loket český a rakouský), dále cenné sbírky krajinského musea, proboštský chrám sv. Petra a Pavla, krásný pomník vladislavské gotiky s barokní věží, polychromními malbami na klenbě, cennými obrazy (Škréta na hlavním oltáři!) a díly sošnickými, starými kameny náhrobními a přebohatou kostnicí v kryptě pod presbytářem, a konečně bývalý královský zámek, z původní gotiky přebudovaný v renesanci XVI. věku, s kaplí sv. Lidmily, cennou obrazárnou, bohatým museem vinařským, rozsáhlými sklepy v podzemí.

Chloubou Mělníka jest i dlouhá řada znamenitých rodáků: iluminátor Pavel Mělnický († 1518), administrátor konsistoře kališné Martin († 1595), mistr zvonař Jakub († 1618), muzikanti Jos. Skydánek, J. P. Martinovský, J. N. Maýr, Ant. Valenta a Jos. Hüttl, pěvec Boža Umirov, biolog Dr. J. Bulova, básník Viktor Dyk (* 1877 na Pšovce, † 1931 na Lopudu) a j. Půvaby mělnického kraje zobrazili v svých literárních dílech zejména K. H. Mácha („Cikáni“), Vít. Hálek (vesnické povídky, „V přírodě“) a Sv. Čech („Sekáči“).

Nejkrásnější rozhled po širém kraji otevírá se s ochozu věže proboštského kostela. Ale vděčná je také Štefanikova vyhlídka za zámkem (soutok, Úpor, rovina povltavská, Říp) a s letního cvičiště sokolského za Tyršovým domem (panorama Pšova – Mlazice – Vehlovice – Liběchov – Chloumek se siluetou Středohoří v pozadí). K vycházce lákají půvabné sady „na Polabí“, stinný park hořínský a nedaleký Chloumek s překrásnou vyhlídkou v rámci lesů. Pro výlety je nejvděčnějším cílem romantické údolí Kokořínské rozrývající severovýchod okresu, dále Liběchov (sochařské práce Levého, Klácelka), Obříství (museum Sv. Čecha).

Z publikace:
Mělník město vinic, zahrad, trhů a vzorného hospodářství.
Administrace: Lázeňská a hotelová propagační kancelář „Fortuna“, majitel Bohuslav Kümpel, Plzeň.
Pravděpodobný rok vydání 1933. 16 stran.