Nejvýznamnější mělnický chrám se nachází vedle zámku, s nímž tvoří nezapomenutelnou mělnickou siluetu. Chrám byl v 15. století přestavěn pozdně goticky z původního kostela, který vznikl snad již v 10. století a byl součástí původního mělnického hradu. Kostel vznikl jako farní, později kolegiátní. Prvním proboštem mělnické kapituly bývá označován Šebíř (Severus), kterému věnoval kronikář Kosmas před r. 1125 svou kroniku. Jednodílná raně románská stavba byla asi kolem r. 1122 rozšířena na trojlodní románskou baziliku. Ve 14. století byl kostel přestavěn goticky a v 80. letech 15. století byl přeměněn na pozdní gotické síňové trojlodí s mohutnou zvonicí. Za autora této přestavby je považován pražský dvorský stavitel Hans Spiess z Frankfurtu. Po požáru v roce 1555 dostal chrám nové renesanční štíty, r. 1609 byla zřízena kruchta a r. 1681 byla vyhořelá střecha hlavní gotické věže nahrazena barokní bání. Celý chrám byl rekonstruován v letech 1911-1913 architektem Kamilem Hilbertem. Při této rekonstrukci byl novorománsky nadstavěn zbytek staré věže, která snad pocházela již z původní románské baziliky. Interiér byl naposledy restaurován v letech 1956-58. Z této doby pocházejí nová dřevěná chrámová vrata v severní a jižní lodi, zhotovená podle návrhu arch. Vojtěcha Kraupnera.

Kostel má tři lodi, je 40 m dlouhý a 21,5 m široký, klenbu nese šest sloupů. Štíhlá kostelní věž z pískovcových kvádrů je vysoká 60 m a její pata stojí 72 m nad hladinou Labe.

V interiéru chrámu se nachází řada cenných uměleckých děl. K těm nejcennějším patří hlavní oltářní obraz sv. Petra a Pavla od neznámého pražského mistra z r. 1750, pozdně gotický kamenný sanktuář, cínová křtitelnice z r. 1578, obraz Filipa Jiřího Mazance z r. 1679, na kterém je zachycena sv. Ludmila a na pozadí pohled na Mělník, obraz knížete Václava připisovaný Karlu Škrétovi, pozdně gotický deskový obraz Ukřižování pocházející z počátku 16. století. Kromě uvedených památek se v kostele nacházejí náhrobní kameny ze 14.-17. století.

V kryptě pod presbytářem kostela se nachází proslulá mělnická kostnice z konce 16. století, kterou do dnešní podoby upravil antropolog Jindřich Matiegka. Kosti a lebky byly srovnány do obrazů kotvy, kříže a srdce – symbolů víry, naděje a lásky. Podle odhadů profesora Matiegky se v kostnici nacházejí pozůstatky 10 – 15 000 osob. Kostnice původně sloužila jako doplněk hřbitova, který se kolem chrámu sv. Petra a Pavla rozprostíral až do r. 1775, kdy byl přenesen ke kostelu sv. Ludmily. Kostnice má samostatný vchod naproti probošství.

Interiér

Různá vydání